WWW.SLANSKO.CZ

Rozhovor s trenérem karate Miloslavem Kabešem

O víkendu 7.-8.března se v Holandském Rotterdamu konalo další kolo tzv.Golden league karate Dutch open. Spolu s Mistrovstvím Evropy a světa je tento turnaj nejprestižnější akcí sportovního karate. Zlaté ligy se celkově zúčastnilo přes 600 závodníků z Francie, Německa, Anglie, Chorvatska, Belgie, Maďarska, Slovenska, ČR, Malajsie, Egyptu, Tuniska, Makedonie, Švédska, Finska, Rakouska a domácího Holandska. Česká reprezentace zde získala tři cenné kovy. Mezi členy reprezentačního výběru byla i ústecká juniorská závodnice Monika Smolařová spolu s trenérem. Zeptali jsem se tak trenéra M.Kabeše na jeho okamžité dojmy a poznatky z tohoto turnaje.

Mílo, zúčastnil jsi se v roli kauče dalšího kola Golden league karate Dutch open v Holandsku. Asi všichni víme, že je to prestižní záležitost a jeden z kvalitních podniků v Evropě. Jak bys hodnotil tuto soutěž?

 Myslím, že je to výborný a jeden z nejlepších turnajů pro seniorské závodníky kata i kumite. Každý závodník, který chce počítat nebo mít ambice na reprezentaci by se ho měl určitě zúčastnit. Každému dává možnost konfrontovat se s evropskou seniorskou špičkou a pro juniorské závodníky je to jedna z velkých možností jak se pomalu zviditelnit a nabrat cenné zkušenosti. Nejenom, že sérii Golden league rozhoduje špička světových a evropských rozhodčích, ale každý závodník spadne do opravdové reality kvalitně obsazené soutěže.

Jak bys celkově hodnotil výkony našich reprezentantů na tomto turnaji?

Ono ani nejde moc co celkově hodnotit, turnaje se zúčastnila „hrstka zapálených závodníků, trenérů a rodičů“ a to pouze v podání kata mužů, kteří pravidelně tyto kvalitní turnaje objíždí. Když se člověk na turnaji porozhlédnul, nechyběli zde kompletní teamy Francie, Německa, Anglie atd. V jejich řadách dali možnost i těm mladším a komplexně tvořili možná i novou gardu reprezentačních výběru. Je k zamyšlení, proč tomu tak není i u nás. Ale obraťme list, naši kataři si zde vedli velmi dobře. Jakub Tesárek spolu s Jindrou Pilmanem z Prahy, po marathónu nespočet kata, získali bronzové medaile a podařilo se jim „sestřelit“ i medailisty z ME. Navíc spolu s Lukášem Jandou, také z Prahy, potvrdili vzrůstající výkon v kata družstvech, kde po druhé slavili zlato na Goldence. Osobně si myslím, že na tom má i velkou zásluhu jejich trenérka a zároveň asistentka reprezentace na kata Iva Keslová. Občas je i snad tím nejpevnějším základním kamenem tohoto kata teamu, protože jí kluci dávají fakt zabrat „…smích“

Soutěže se také zúčastnila tvá svěřenkyně a ještě juniorka Monika Smolařová. Jak bys hodnotil její výkon?

Monika má již dobré výsledky a zkušenosti s kvalitními mládežnickými soutěžemi a dlouhodobě vykazuje medailové výsledky na republikových šampionátech. Zařadili jsme tak do celoročního plánu i výjezdy na sérii seniorských Golden league. Jelikož Monice bylo v tomto roce 16 a jako juniorka má možnost se zúčastňovat seniorských závodů, byla liga nejlepší možnou volbu pro získání zkušeností, které snad ani nejdou zaplatit. Po docela vydařené Austria open, kde se hned mezi seniorkami probojovala až do třetího kola, bohužel v Holandsku nedokázala navázat na předchozí výsledek a v druhém kole vypadla. Když budu ale mluvit o samotném výkonu, nedá se říct, že je to neúspěch. V prvním kole předvedla technicky čistou a stylově bezchybnou Jion a s přehledem porazila domácí Holanďanku. V druhém kole nasadila Monika Kankudai a bohužel neutáhla dynamicky a silově celou kata a těsným skórem 2:3 prohrála nad reprezentantkou z Rakouska. U Moniky je to ovšem logické, jelikož ještě vzhledem k jejímu věku není fyzicky vyzrálá a nemůže tím tak 100% plnit seniorská kritéria, která jsou vyžadována evropským trendem. Repasáž se už bohužel nekonala, jelikož Rakušanka, která Moniku porazila, vypadla v posledním souboji o finále nad Slovenkou Hrušeckou.

A co celková úroveň závodníků, myslíš, že změna v pravidlech a některé úpravy pomáhají k zatraktivnění sportovního karate?

Nemůžu si pomoct, ale delší dobu sleduju, že sportovní karate celkově stagnuje. Úprava jistě pomůže, už jenom některé změny dávají větší smysl a trochu karate směřují tam kde má svoje místo. Na oficiálním mítinku rozhodčích a kaučů v pátek před Dutchem, nám byli nové změny samozřejmě předneseny, ale hlavně neocenitelným způsobem p.Javierem Escalante vysvětleny. Tady jsem i já zjistil, že si právě občas spousta z nás, ale i část rozhodčích pravidla vysvětluje jinak.

…to je pěkný ale dost všeobecný, prozraď alespoň nějaký příklad?

No ono toho bylo doopravdy hodně, ale třeba za zmínku stojí třeba situace v kumite, která se běžně vyskytuje i na našich soutěžích a v převážné míře u mladších závodníků. Jedná se o situaci udělení keikoku a bodu pro druhého za vyhýbání se boji v posledních deseti vteřinách. Pan Escalante osvětlil tuhle situaci a zdůraznil co je vyhýbání se boji a co obrana. Na praktickém příkladu třeba zdůraznil, že vyhýbání se boji v případě nekontrolovatelných a nebezpečných výpadů útočníka není bráno za pasivitu a není možné trestat. Naopak bude upozorněn útočník. A to je právě problém zejména na našich soutěžích. Chyba však zde není jenom na straně rozhodčích, kteří občas nad tímto pravidlem nepřemýšlí a udělují nesmyslné tresty, ale i chybou coachů. Ty totiž vybízí své závodníky k přehnané aktivitě pod dojmem, že druhý právě obdrží trest za pasivitu. Dalším občas nepodstatným ale u nás někdy zbytečně rozvířeným problémem jsou třeba u žen kata sponky. Na našich soutěžích rozhodčí občas vtrhne na tatami do již započaté sestavy jenom z důvodu jedné nenápadné sponky v hlavě. Na soutěžích typu Golden league nikdo neřeší co kdo má na sobě ale spíš jak cvičí a jaký má kata celkový projev. I když jsou podobně psaná i ostatní pravidla tohoto typu tak by podle slov p.Escalanteho neměli převážit samotný výkon závodníka nebo ho dokonce zásahem cizí osoby ovlivnit. Já osobně si myslím, že pravidla jsou základem k úspěchu, bez jejich dodržování se logicky nedá uspět, ale jsou tolerance, které by se měli řešit rozumě a s nadhledem.

Poslední otázku na tebe budu směřovat trochu jinam, vznikl nový klub pod názvem Karate klub Ústí nad Labem a ty se angažuješ v jeho činnosti. Co tě k tomu vedlo a koho vlastně trénuješ?

No tohle moc rozebírat nechci, jelikož můj odchod z ústecké Kamury byl zejména z osobních důvodů. Ale je fakt, že důvodem byla hlavně celková nespokojenost. Karate klub Ústí jsem založil, hlavně proto, že pár členů a kvalitních závodníků sdílelo se mnou podobný názor a chtělo se věnovat soutěžnímu karate na osobnější důvěrnější úrovni bez veškerých stresů a nepodstatných problémů, který se neustále řešili. I když jsem měl v té době okamžitě nabídky k jiné spolupráci, rozhodl jsem se právě pro nový klub a s odstupem času jsem zjistil, že to byla nejlepší možná volba. Trénuju team lidí, který mě důvěřují a já důvěřuju jim, na nic si nehrajeme a děláme karate hlavně pro radost. No a snad nejlíp jak umíme „..smích“.