WWW.SLANSKO.CZ

Právem vzpoury

"Zítra je pracovní den, svolejte zastupitelstvo a pošlete řediteli Hodačovi výzvu, ať odstoupí." - Tak jsem poradil starostce jedné východočeské obce, když mi volala a ptala se, jak se lidé mohou vzepřít politikům, "kteří nás snad chtějí vrátit o deset let zpátky". - Řekla, že to udělá.
Přes deset let se tu mluví o vině a nevině. O promlčované přímé vině pachatelů a o zavinění lhostejných a ustrašených. V našem vánočním zápase o českou televizi je k rozsouzení věc šťastně prostá: televize není ani státní, ani soukromá, naše právo na ni je přímé. Stranicky složená Rada ČT odvolala generálního ředitele Dušana Chmelíčka ve chvíli, kdy po jednácti měsících začal televizi líp rozumět a řídit ji. Rada s ním byla nespokojená pořád, a důvod mohla mít. Když jí doporučil, aby pro nepořádky v brněnském studiu odvolala jeho ředitele Zdeňka Drahoše, odmítla to... a odvolala jeho! Místo něho jmenovala Jiřího Hodače, jenž si za programového ředitele vybral... brněnského Drahoše.- Dobré pánské číslo, co?
Mluvil jsem s předsedou Poslanecké směnovny Václavem Klausem. Řekl, že rada se možná ukvapila, ale jednala podle zákona a její odvolání nepadá v úvahu. Změna je možná jen tak, že příští parlament jmenuje novou radu. Dnešní rada je sice složena podle stranického klíče, ale to je jen způsob, jak ji utvořit. Její členové nemají do televize přenášet stranickou politiku. Ke složení příští rady můžu přispět i já, když podám svůj návrh.
Hm ! - A mezitím, do voleb, má být co?
Velice mě překvapilo, že na se na místo ředitele hlásilo tolik lidí. Oč jim jde? Dále žasnu nad tím, že se někdo může drát za ředitele někam, kde ho tak silně nechtějí. Oč mu jde? A kde se to bere v elegantní paní Bobošíkové, že je náchylná zavolat na kolegy i policii? Oslovuje vzbouřence jako kolegy: v příznivém případě může jim tedy být rovna, ale proč se cítí nad nimi? Vždyť to, co rada provedla je puč!
Máme tu příležitost, kdy se rozhoduje zas o něčem důležitějším, než je televize: o českém myšlení mezi podlostí a ctí. Je to příležitost zatím nekrvavá, pokud někdo nepovolá proti "vzbouřencům" stráž, které oni právem vzpoury budou za zpěvu koled klást odpor až do první krve. Vzpoura jde vždycky tak daleko, jak daleko jde ten, kdo ji potlačuje. Vzbouřenců přitom ubývá a těm zbylým jde čím dál víc o duši ve slabém těle.
Tady jde, pane předsedo, víc než o zákon: jde o hmotnou i duchovní půdu, z níž zákony raší. Vždyť demokracie vznikla řadou vzbouření: proč by právě za vás měl tento proces uhasnout? Vás nevaruje, že slušní lidé jsou připraveni vzpeřít se zákonu a moci? Podle zákona jednali mnozí zločinci: ti první si takový zákon odhlasovali a ti další ho poslechli . Podřízení, ti se řídilli rozkazem: každý estébák tak mluvil.

Nenechejme rozpadnout povstávající hrdost
Vy doporučujete, abychom se podrobili proceduře tak dlouhé a chladné, že naše vzrušení, náš cit pro pravdu a ochota riskovat ochladnou a vyhasnou. Co se mezitím bude vysílat v televizi? Nenechejme, aby se rozpadla hrdost lidí, která teprve pomalu povstává. Běda tomu, skrze koho přichází pohoršení. Zákone, ustup po dobrém.
Efekt naší milé demokracie je totiž takovýto: Podle výsledku voleb si strany rozdělí moc, a dosáhnuvše podílu, jsou u moci solidární. Spory mezi sebou vždycky nějak srovnají. Co však nesnesou, když se proti nim opovážíme něčeho my zvenčí. Tu se vládnoucí kruhy semknou a v kruhové obraně odkopávají vše, co je ruší. Proto vítejme tuto vánoční příležitost, abychom jim konečně připravili malou poučnou porážku!

Ludvík Vaculík, spisovatel
Lidové noviny, 27.12.2000